To je asi bod pro Tebe, že sedí v tvé posteli a na sedačce. A to vše navzdory pětipokojovému bytu ;-).

K otázce, od obou jsem odešla už v šestinedělí. Děti byly v laskavé a láskyplné náruči otce nebo babičky. Mléko nebyl problém, nekojila jsem ani jedno (pro rýpaly ze zdravotních důvodů to nešlo, takže nebylo třeba se sehrávat, děti byly plně přikrmovány od porodnice). Nikdo neplakal, spaly jako zabité a já měla trošku klidu na to si utřídit myšlenky. Dnes mi přijde komické, když vzpomenu na to, jak byla maminka v šoku, když jsem řekla, zda mi pohlídá "děti", namísto "jednoho chlapečka". Nějak jí překvapil přechod od jednoho dítěte ke dvěma. Podotýkám, že o celém těhotenství i následném porodu věděla

Řeči o deprivovaných dětech mi přijdou absurdní. Některé dítě odloučení nesnese a pláče, jiné to zvládá v pohodě a není problém. Jo a šla jsem do HOSPODY, tedy do kavárny na zmrzlinu a četla jsem si knihu. V klidu.