Miluju ženatého muže, ale už nemůžu dál. Vánoce byly letos spíš peklo, než Vánoce. Nebyl s námi, ale doma, ačkoliv podle všech slibů měl být už tady.
Cítím, že už to nedám, vím, že to musím ukončit, že mi víc bere, než dává. Jak to zvládnout? Chodím s kapesníkem v ruce, oteklýma očima, telefon mlčí, vlastně ani nevím na co čekám a kdo z nás to končí. Dala jsem mu všechno, šla do toho po hlavě, věřila, odešla od manžela.. Na ten jeho krok ale pořád čekám, vlastně už nečekám. Jak to přežít?

A další bod - ženy, jejichž manžel se zamiloval do jiné ženy, řekl vám to, věděly jste to - jak jste o něj bojovaly? Proč? Když jste věděly, že denně před prací, po práci, je v jiné rodině, s někým jiným, že se tím netají..?

Poslední dva roky jim to prý nefungovalo, nespaly spolu, pojily je děti (ano, ty známá klišé!!). Teď o Vánocích asi nasadila všechny zbraně a využila toho, že je pár dní doma. Jinak si to neumím vysvětlit.

Vám, kterým se to povedlo a udržely jste rodinu pohromadě - vydrželo to?

Díky. Neodsuzujte, prosím. Prostě se to stalo. Není to nic, co jsem plánovala, ani nic, na co jsem pyšná.