Já tě chápu. Mám to doma podobně. Když byly dětí malé, neuměly se domluvit. Jak také, když ten jeden sotva mluvil. Musela jsem situace řešit s nima. Být jim "za zadkem" a problémy pitvat a řešit. Naučit je věci např. vyměňovat, odmítat, vyjádřit nesouhlas, domluvit se. Musela jsem zpočátku vymýšlet celé konverzace a nechávala je opakovat co jsem zpočátku"vymyslela" nesmělo to končit příkazem "omluv se a ty ho nech být" to se poprali . To si dovolím teď. Je jim 4 a 6. Už se umí domluvit a situace modelově řešit a jsou schopni už vymyslet i vlastní řešení které nás nenapadne. Nicméně pořád jsou to dětí a když si lezou na nervy tak je dobré ten program využít a zabavit. Jinak vymýšlí zábavu sami a ne vždy je to k naší spokojenosti. Třeba když těsně před návštěvou v obýváku postaví bunkr. To To se snaží diskutovat i s námi, proč to tak je a že to vlastně nutné potřebují. A sama musím diskutovat a vysvětlovat což se mi ne vždy chce. Ale dělám to. Páč vím, že to zas přenáší do své komunikace.