Každej připad je trochu jinej, ale poznal jsem dost ženskejch, který se staraj a staraj a staraj o domácnost hlavně proto, že chtěj nějaký uznání a taky sebepotvrzení. Když maj děti, logicky bejvaj uvázaný hlavně v tý domácnosti - i když ne všechny, ale pro hodně z nich je obtížný se z toho vyvázat. S tím se pojí i omezená možnost kontaktů - nejsnáz se setkáš třeba s jinejma maminama na hřišti, nebo přes net na ženským fóru, s nima si taky nejsnáz společně postěžuješ, snáz než tomu chlapovi se zapadne do stereotypu. A ty chlapi to doma balej, viděj, že se jim žena doma vzdaluje a že si s ní nepokecaj jako s kámošem, navíc vnímaj, že bejvá víc nasratá než před dětma, a hrajou to na únavu z práce a podobně. Z týhle perspektivy to není o tom, jak se někdo změnil, je to komunikační problém a v jeho důsledku vzájemný odcizení. Není to tak vždycky, ale ty případy, co znám, se mi nezdají nijak specifický, jsou si navzájem dost podobný.