nikdy nevíš, co tě čeká... když jsem po druhé mateřské nastoupila do práce, zbláznily se mi hormony a já začala šílet, že chci třetí dítě - naprosto nesmyslně, konečně jsem po dlouhé době našla práci, která mě bavila, finančně jsme na tom byli právě tak akorát, s mužem všechno klapalo jak má, rodinka prostě fungovala úplně skvěle. Ovšem nitroděložní tělísko potřebovalo vyměnit a já si spočítala, že pokud si nechám dát nové, po skončení jeho životnosti už budu na další dítě stará... fakt jsem zešílela, muž nechtěl o dalším ani slyšet (to je ta nevýhoda otců u porodu, příliš dobře si pamatoval, jak zlé to posledně bylo) a tak jsme donekonečna diskutovali a dohadovali se... Nakonec jsme se dohodli, že tělísko půjde ven a uvidíme. Ostatně o druhé dítě jsme se pokoušeli více než rok... Během prázdnin se mi všechno rozleželo, přišla jsem na to, jaká je to výhoda, když už jsou děti trošku větší, že nám nic neschází a řekla si, že tak to prostě má být a že si v září zajdu pro nové tělísko (bez hormonů, beztak v tom určitě sehrály svou roli). A kdo by to byl řekl, v září jsem už byla těhotná... Dneska jsme samosebou šťastní, že tu nejmenší máme, je úžasná, skvělá a milujeme ji a já si říkám, že každý máme někde předem daný osud, který nás prostě dostihne ať děláme co děláme...