Já ti tak rozumím Já jsem byla extrémně klidné dítě, co mu záleželo na tom, aby se rodiče netrápili jeho špatným chováním (ano nebyla jsem normální), manžel dítě, co poslouchalo na slovo. Máme dvě děti, co byly od mala velmi velmi aktivní (nikoli hyperaktivní). Nezastavily se (věk rok a půl a tři a půl). Ve vlaku chodily 4 hodiny tam zpátky přes celý vlak. Hrály na schovku, zkoumaly každé zákoutí (nekřičely – neběhaly, to měly zakázané) jela jsem kvůli tomu vlakem v půl páté, doufala jsem, že budou nevyspalé a usnou – neusnuly. Uplatila jsem je na chvíli jen brambůrkami a želé, to bylo něco, co doma neměly. Po třech hodinách ke mě přistoupila starší paní. Řekla jsem si, teď jde na mě, že tu pořád chodíme ... Řekla jen: „Já Vás obdivuju“ )