Hm, to je sice moc hezké, ale přesto dodnes, i když jsme už dávno dětní, odcházíme z veřejných prostor, včetně restaurací, kde jsou uječené děti, nebo kde mají mimino, u něhož je opravdu nebezpečí, že nezvládne své emoce, prostě odcházíme rovnou ve dveřích.
My ty emoce pak taky moc nezvládáme
Máme dvě malé děti, z toho jedno nestandardní a problematické.
Přesto si troufám tvrdit, že dokážu odhadnout, kdy a kam si s nimi můžeme troufnout, a pokud to nejde, a přesto se chci někam podívat a nemám hlídání, jedeme s tím, že jakmile začnou potíže, OKAMŽITĚ odcházíme, protože nebudeme prudit lidi.
Situacím, kdy nelze s dětmi odejít, se snažíme vyhýbat, a pokud už nastanou (což bych spočítala na prstech jedné ruky), mám nůši uklidňujících prostředků - sladkosti, hračky, elektroniku...