Přidat odpověď
Řešila jsem něco podobného,
syn je dost úzkostný a opatrný, nemá rád změny, davy lidí apod. Také jsme se užili se stresem, byť zdroj byl asi u nás jiný, ale také se projevil hysterickým odmítáním školky. Špatně jí a jen co zná a také hlavně odpor ke školce byl kolem jídla.
Ze stresu se u něj bohužel rozjelo koktání a měl i somatické projevy (taky zácpa aj).
Ohledně školky velmi pomohlo že jsem brala už před obědem, u něj pak opravdu ty nejhorší odmítací scény postupně ustaly když věděl že tam na oběd nemusí.
Taky byly nutné rituály - nosil plyšáka který na něj čekal ve skříňce. Odpočítávali jsme dny do víkendu, aby se naučil orientovat v čase, líp zvládal ty odchody do školky "těšením" na víkend. vlastně ty rituály a různé "plány" na odpoledne, víkend apod, odpoutávají pozornost, to je jedna z cest - nedat čas na to rozlítostnění a rozesmutnění, to už se pak totiž jen víc a víc rozjíždí, to je podobné jako hysterické záchvaty u batolete a fungovaly na to podobné postupy.
Snad je dobrá zpráva že se mi zdá že věkem se to hodně zlepšuje, tipla bych u něj že mu pomaleji dozrává nervová soustava (to mi řekla i psycholožka). Ale v těch 5-6 letech to kulminovalo. Je mi 7.5 a chodí do školy a je to mnohem lepší.
Ale školu jsem vybírala s ohledem na jeho vlastnosti, malou, s takovou spíš klidnější atmosférou. to bylo vidět hned když byli na prohlídce jiné - velké - školy, že to by prostě nedal, byl by tam ztracený. Ale tam kde je, je spokojený.
A školku jsme taky měli menší, obědy ve třídě, nikam nechodili, ale i tak to byl pro něj stres. Pro dítě toho "typu" jsou tyto věci fakt dost zásadní. Nelze u vás změnit školku?
S medikací bych také byla opatrná, mně ji teda psycholožka ani nenabízela. Myslela jsem že pro děti ani nic takového není, tedy spíš že se medikace dává jen pokud je tam "diagnóza".
A s odstupem myslím že "fungující" byla spíš úprava prostředí, a aby se dítě postupně "naučilo" s tím pracovat, získalo v tom "menším" světe pocit jistoty.
Předchozí