Byla jsem v té situaci před 4 roky. Nejhorší jsou večery a noci - to je samota asi nejhorší - i přesto, že má člověk vedle sebe dítě - ten dospělý člověk vedle schází. Schází taky úplně obyčejná možnost vybrečet se někomu na rameni. Což myslím doslova a do písmene - ne se jen vykecat, ale prostě ten fyzický kontakt s kámoškou. Takže bych asi nabídla, jestli můžu přijít/přijet večer na kafe, což asi přijme spíš, než když ji budeš zvát domů - s ročním děckem a těhotnou. A při tom rozhovoru se nestydět fyzického kontaktu - obejmout ji a nechat pobrečet na rameně. Nerozebírat, nesnažit se za každou cenu něco říct. A z toho jejího povídání určitě vyplyne, jak se dá pomoct jinak - třeba řeší, co s ročním dítětem až půjde do porodnice, může být dost i ve finanční tísni, protože pokud třeba měli jeden účet psaný na manžela, tak do skončení dědického řízení (což trvá řadu měsíců) může být bez peněz - tak třeba nějaká krátkodobá finanční výpomoc než se k těm penězům dostane...
Mně strašně moc pomohla kámoška, která se ke mně na 14 dnů nastěhovala i s dítětem. Vůbec nebylo důležité, jestli umyla nádobí a nebo nakoupila, ale že tu prostě a jednoduše byla - děti se spolu zabavily, já se vybrečela.