Dělám to tedy tak, že když se dítě na něco zeptá (malé dítě), řeknu mu, ať nad tím popřemýšlí samo a pak mi přijde říct, k čemu došlo.
Na zbytné komentáře neodpovídám vůbec nebo rovnou upozorním, že je to pitomost a že není nutné takové věci sdělovat - a je fakt, že syn, když to vidí u jiných dětí, tak je velmi překvapen reakcí rodičů, protože nechápe, jak někdo může vůbec reagovat na podobná sdělení.
Mně nevadí, když někdo mluví, pokud má o čem, ale když mluví jaksi samoúčelně, tak mi to vadí dost.