pokud by moje děti (o trochu starší než tvoje) někdy něco takhle nepříjemně zaskočilo, asi bych se jich zkusila ptát, co na tom pro ně bylo nejhorší, co se jim z toho vybavuje, a podle toho bych se snažila jejich strach postupně odbourat. a kdyby o tom mluvit nechtěly, řekla bych jim, že chápu, že jsou ještě hodně rozrušené, ale že se k tomu vrátíme třeba za den za dva, protože o takových věcech je podle mě třeba mluvit.