arsielo - záleží opět na osobních zkušenostech a úhlech pohledu. Bohužel se setkávám - poměrně pravidelně, neb do té skupiny, jak víš, také patřím - s rodiči postižených dětí.
Jen u některých jsem zaznamenala snahu dítě posunout za hranice toho, co tvrdí odborníci a snahu nebojovat jen s úřady, ale třeba i s lékaři a dalšími "umělci", kterým je celkem jedno, jestli se s dítětem budou stavět na hlavu nebo ho dají do ústavu a pindají, co je napadne.
Ty rodiče nenapadne poradit se ještě s někým jiným a s dítětem i proti prognózám pracovat.
Netvrdím, že jsou takoví všichni, ale nevydupat dítěti lepší stav, prognózu a budoucnost, protože bojuju s úřady?
Co je to za omluvu?