Nebudu uvádět příklady z vlastních zkušeností, aby mě zas někdo neobvinil ze lži, ale třeba úryvek z otevřeného dopisu postiženého studenta Zemanovi:

"Paradoxně jsem se na onom gymnáziu stal terčem snah o ostrakizaci, ovšem nikoliv ze strany spolužáků, nýbrž třídní učitelky. Má přítomnost ve třídě byla ženou s vysokoškolským vzděláním povětšinou ignorována, zejména když se schylovalo k třídnímu výletu či dalším aktivitám organizovaným školou. Důvodem nebyly moje zvláštní požadavky – tehdy mezi ně snad patřila pouze nutnost zvolit pomalejší tempo chůze, jelikož jsem před nástupem na gymnázium podstoupil poslední z operací a v průběhu rekonvalescence jsem používal berle. Předpokládám, že totožné ohledy by byly chápány jako samozřejmost u někoho jiného, zdravého, například jestliže by si zlomil nohu či vyvrtl kotník. V mém případě se spíše jednalo o strach z neznámého, jež vyústil v neochotu spíše než v opravdovou neschopnost se přizpůsobit. Chování třídní učitelky nakonec eskalovalo v doporučení vedení školy, abych podstoupil sociologické šetření, které by mělo zjistit, zda mohu být součástí normálního kolektivu. Má přítomnost v něm totiž – dle slov samotné učitelky – narušovala atmosféru, a byla tedy nežádoucí."


A takových učitelek znám bezpočet.
Pak začnou řvát i rodiče a do školy nesmí ani vozíčkář s IQ 140...