Ahoj holky, nečekala jsem takovou podporu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Děkuji moc za spousta příspěvků. Děkuju za velkou podporu!!!!!!!!Potřebovala jsem vědět, zda jsem už zapšklá, nebo je to normální pocit ztráty soukromí. Mnoho z vás píše, že se mělo začít dřív ve vymezování hranic. Mělo....Ale dříve mě to tak nevadilo, začalo to postupně. Snažila jsem se mnohokrát zachovat klid (ve snaze nenabourat tedy ty rodinné vztahy), být ohleduplná, nad věcí. Ale nabaluje se to jako kulička, až vám to zkrátka začne lézt krkem. Tchán je bohužel tři roky po mrtvici, je v domácím ošetřování, má pečovatelku, takže tchýně je z toho vyčerpaná, má časté migrény apod. Já jí celé ty tři roky chápu, pomáhám jí s tchánem. Ale když každý večer řešíte její problémy a berete na ní ohled, ubývá vám energie. Snad máme jako rodina právo také na soukromý vlastní život. My vlastně žijeme problémy a úspěchy mé tchýně. A ona nerespektuje naše potřeby jako rodiny s malými dětmi. Říkáte promluvit si. To jsem udělala už před pěti lety!!!!Když k nám přišla v půl deváté večer, říkám:" Hani, promiň, dnes je na návštěvu již pozdě, děti usínají, přijď zítra dříve." Urazila se a bez řečí odešla. Druhý den jsem měla tak černé svědomí, že jsem se jí omluvila, že jsem to nemyslela špatně. Řekla mi, že to ODE MĚ BYLA PĚKNĚ STUDENÁ SPRCHA!!!! Tak jsem to už nezkusila a apeluji na manžela. Že to musí vysvětlit on! Jenže jemu to nepřijde divné....Začarovaný kruh. Zamknout můžeme, a zamykáme. Jenže dveře ze dvora jsou do naší kuchyně a obýváku, kde večeříme a zdržujeme se, než jdeme spát. Ona tedy klepe tak, až děti běží k těm dveřím a to už otevřít stejně musíte.....Mrzí mě hlavně můj muž, on bere jen ohledy na ní,aby byla spokojená, ale kde jsem já......