Znám!
Doporučuju:
- Určit, kdo mluví první, kdo bude mluvit potom, dbát na to, abyste si (nikdo - i vy dospělí, děti dospělým, dospělí dětem..) neskákali do řeči. Je to věc cviku, děti se to naučí a budou na to dbát i mezi sebou. Nebudou se pak překřikovat.
- Když děti mluví s tebou, dbát na to, aby nehulákaly. Ony si to neuvědomují.
- Zaměstnat je.
- Pokud něco hrají spolu, hru moderovat tak, aby na sebe nepokřikovaly, nenadávaly si, dojde-li při hře ke konfliktu obě strany vyslechnout (ne naráz, nejdřív mluví jeden, pak druhý) a najít řešení (nenechat je v tom).
- Nám ještě pomohlo pravidlo, že při jídle dítě smí mluvit jenom, je-li osloveno. Dost se nám ulevilo, konečně se najíme víceméně v klidu.

Pokud se nedaří, např. ohledně skákání do řeči, můžeš to trénovat (nejde vždy) pomocí nějakého konkrétního předmětu (kouzelný kámen, cokoliv): Kdo ho drží, mluví. Když domluví, pošle dál. Ostatní mlčí.