Pam-pelo, na to je vcelku jednoduchá odpověď. Nevolme ty, co poslední desetiletí provádějí sociální inženýrství v Norsku. U těch, které volit chceme, se ptejme na jaké principy sociální politiky vyznávají, jaké legislativní změny v budoucnu chtějí přijmout. Spousta těch nápadů plyne i z EU, jistá míra skepticismu je na místě, obezřetnost je třeba i přijímání financí z Norských fondů, ptát se, co za to budou chtít...

Už jsem to tu psala, opravdu nebývale štědrý norský sociální stát si nárokuje mnoho svobod občanů a ještě je přesvědčil, že je to jediná správná cesta. Neptat se a slepě věřit. Kdo se ptá je podezřelý...historie se tak opakuje.