Máme za sebou podobný příběh se synem mého muže. jediné co zachránilo vztahy nás všech (mé manželství i vztahy se synem) bylo, že jsme ho po několika písemných upozorněních vystěhovali. nejprve bydlel nějaký čas po kamarádech, pak sqotoval, teď se snaží pracovat, ale nebaví ho to. Školu má jen základku, tak se zaměstnavatelé nehrnou. Je mu dvacet, stejně jako vašemu synovci.
synovec je plnoletý. Doporučuji uzavřít písemně smlouvu o povinnostech a právech - vaše setra - vaří, pere, žehlí, zajišťuje zaplacení školného, nájmu atd. On - chodí do školy, doma je v tolik a tolik. každý víkend pomůže s úklidem bytu, osobní volno má od-do. Pokud to synovec nepodepíše, tak ať si sbalí kufry. stejně tak, pokud podepíše a nebude dodržovat.
Ona ať si okamžitě najde psychologa, který jí vrátí sebedůvěru a pomůže jí vážit si sebe sama, protože její náhled na sebe je evidentně hluboko pod bodem mrazu. Ona není SLUŽKA!!! Syn je dospělý a pokud nestuduje řádně - tedy do školy nechodí a nemá výsledky, NENÍ to příprava na budoucí povolání a NEMÁ k němu žádnou vyživovací povinnost.(potvrzeno soudem!)
Jakmile synáčka vystěhuje, může po cca třech měsících požádat o zrušení jeho trvalého bydliště. To je z těchto všech věcí nejnáročnější a nejsložitější - musí podat žádost na město a poprosit min.2 svědky, kteří dosvědčí, že se daná osoba v místě opravdu nezdržuje. Pak to trvá ještě další cca 3 měsíce, než oni vyvěsí oznámení na vývěsce. Syn se může odvolat, ale bude mu to houby platný. Jen se to ještě o pár týdnů protáhne.
Nám se tohle všechno podařilo realizovat v průběhu cca 1 roku. Bylo to náročné, synovi tehdy bylo čerstvě 18. Ale dokázali jsme to. Vysvětlili jsme mu, že ho milujeme a máme ho rádi, ale nemůže nás svým chováním terorizovat. Dnes jsou naše vztahy klidové. Když má lepší období(nemá moc peněz a snaží se pracovat), staví se na kafe, nebo zajde o víkendu k nám na oběd, cca 2x týdně si voláme. Když má horší období(spousta peněz, alkoholu, cigareta bůhvíčeho ještě...), tak o něm klidně pár týdnů nevíme. Ale s tím už jsme se smířili. je to jeho dospělý život a pokud se mu naše pravidla nelíbí, tak v jeho dvaceti letech nemáme právo, mu je předepisovat, ale ani povinnost se o něj starat.
Kdybys chtěla víc informací, co a jak, tak mi klidně napiš na email. Přeju tvé sestře hodně štěstí a hlavně psychické zdraví, protože vím, že to není vůbec lehké.