Mám to takhle.

U klasicky černobílých postav v pohádkách (i pohádkách pro dospělé) se snad vysloveně soucítit se záporákem dá málokdy. Ale ztotožnit s klaďasem je také těžké. Klaďasové i záporáci jsou moc "umělí" a funguje to maximálně na hodně malé děti.

U lepších literárních a filmových děl nejsou postavy černobílé a i pokud tam jsou klaďasové a záporáci, i záporákům se dá alespoň rozumět, pak to soucítění má logiku.

A v největších skvostech není klaďasů a záporáků, jsou tam "živí" lidé ve své rozporuplnosti. A někdy dokonce procházejí vývojem. Pak je možné ztotožnit se s soucítit s kýmkoli.