Na Ženě za pultem se mi líbí samoobsluha narvaná zbožím, které bych v dnešních supermarketech ráda viděla ve stejné kvalitě a za tehdejší ceny.
Na ukázky z výše zmíněných seriálů bych se i podívala - pro pobavení, z nostalgie po dětství prožitém v 80. letech.
Dodnes se mi třeba líbí seriál Teta (Pehavý Max a strašidlá), na němž J. Dietl spolupracoval s J. Jakubiskem. Ale pravda, to je seriál pro děti, tam neřádí soudruh Pláteník, ani se tam netočí vše okolo tryskového tkacího zázraku Perpetisu .

Vzpomněla jsem si na Mlčení jehňátek, jak dr. Lecter říká, že si dozorci libují v drobném trýznění a pouštěj mu náboženské pořady. Pro někoho by srovnatelná muka mohlo představovat nucené sledování Dietlových seriálů