Docela by mě zajímalo, proč tomu tak je, proč bývají záporáci tak oblíbení. Výsledky takového výzkumu bych si s chutí přečetla.

Třeba ve většině lidí dříme záporák, který je jen potlačen výchovou, strachem z trestu, strachem z odsouzení atd., ale pořád je někde hluboko přítomen a má hrozitánskou chuť čas od času vylézt z klece svých omezení.
Kořeny sympatií k záporákům mohou podle mě mít původ i v dětství, třeba když premiant třídy v duchu závidí třídnímu kašparovi (nebo "drzému repetentovi" typu Rosenheim z Obecné školy), komukoli, kdo sice má žákovskou plnou poznámek a je co chvíli za něco trestán, ale odváží se, na rozdíl od toho poslušného, vzpírat pravidlům a zažívat něco, na co hodný chlapeček nemá koule.