Já jsem teď o tom hodně přemýšlela. První, co mi blesklo hlavou bylo, že bych něco takového pro svou dceru určitě udělala. Jenže když jsem o tom začala přemýšlet víc, tak jsem zjistila, že bych nebyla schopná se toho dítěte, které jsem donosila a porodila, vzdát. Bylo by jedno, že není geneticky moje, ale já bych ho porodila, já bych byla jeho máma. A ne babička. Také bych asi byla pro variantu s cizí dárkyní. I když vždycky je riziko, že se toho dítěte prostě nevzdá.