Myslim, ze zavazek vuci druhemu a detem je, obzvlaste v dnesni dobe otazka osobni zodoovednosti, ne uredniho papiru a zodpovednost clovek ma, nebo nema.
Casto i zeny maji negativni pistoj k samotnemu obradu a formalite snatku, my jsme typy, ktere citi zodpovednost vuci vztahu, detem a i spolecnym vyhodam i prusvihum a to beze zmeny, jak v obdobi 14 let na hromadce, tak po svatbe.
Navic jsme se brali ve chvili, kdy nam vazne dobre nebylo, proste jsme shodne pocitili potrebu stvrdit pred svetem i formalne, ze drzime spolu a ve zlem o to vic.

Me treba nijdy nenapadlo resit, ze dite neponese manzelovo prijmeni, ptoc by? Pro nej to bylo dulezite, aby jeho rodove jmeno nekdo nesl dal, pro me je ta otazka lhostejna.
Sverili jsme se jeden druhemu, atuz s formalitou, nebo bez ni, ale s absolutni duverou.