nenazývala bych to privilegiem, ale rozhodnutím ... chtěli jsme děti, takže jsme se nejdříve vzali, prostě to tak mám nastaveno. Kdyby si mě vzít nechtěl, neměla bych s ním děti, jednoduché. Ale když si vzpomenu na své tehdejší důvody, tak nebyly ani tak majetkové, jako dát tím krokem najevo, že přijímáme navzájem závazek za toho druhého. Přesto chápu lidi, kteří mají priority jinde a svatba není to hlavním co řeší. Zakladatelka to v příspěvku podává tak, jako by všechno rozhodnutí záleželo na mužích a ženy musely čekat, jestli jo nebo ne, "slíbená" svatba, to zní hodně tragicky a dost to o tom vztahu naznačuje