Qweerty, my jsme to právě sledovali, když byla děcka menší. Když jsme opravdu museli na chvíli dojet a zůstali doma sami, prostě jsem jim to řekla na rovinu - že když se něco bude dít, budou se muset spolehnout sami na sebe.
Při našem návratu (i nečekaném během pár minut) prostě byli kamarádi, a chovali se k sobě neuvěřitelně "dospěle". To skončilo přesně v okamžiku, kdy nás uviděli .

Jinak kamarádka má taky tři, dva podobně staré, jeden klučík mladší - a je o přesně, jak píšeš...ten nejmenší se přidává na stranu, ke které se mu to zrovna hodí a přisazuje si.

Je to někdy fakt na palici, ale říkám si, jak bude doma smutno, až tyhle šarvátky a "boje"
skončí. My už v tom jedeme 30let - a skoro se bojím, až odejdou i tihle a zavládne tu klid a mír.