Děkuji všem za projevení soustrasti. Ono v těchto okamžicích člověk všechno prožívá tak nějak jinak. Věděla jsem, že ten obřad má trvat asi 20 min, ale prostě mi to přišlo takové krátké a uspěchané, určitý tlak cítit byl. Možná to jsou jen emoce, kdy člověk něco očekává a ani vlastně neví co... Ale na druhou stranu, myslela jsem, jak budu brečet, jak se sesypu, ale nějak jsem byla v klidu. Prostě jsme si na chvíli sedli u rakve a květin...

Pravdou je, že rodině před obřadem nabídli otevření rakve, ale my jsme nechtěli. Jenže když jsem potom seděla v té síni, tak jsem začala přemýšlet o tom, že bych manžela vlastně ještě vidět chtěla, ale pak už to nějak nešlo, (nebo ano?...nevím) najednou jsme byli venku...

Ale rozhodně ještě uděláme nějaký menší obřad během rozptylu, možná i tu zádušní mši.