Oni nezahráli tu předposlední písničku (chtěli jsme jich pět), tak jsme si nebyli jistí, jestli to jen nepřehodili, ani jsme pak proto nevstali při spouštění opony. A pak byli všichni takoví zmatení... no ono je těžké v těch chvílích uvažovat rozumně. Vím, že právě někteří lidé říkali, že ty dlouhé obřady jsou zase náročné jiným způsobem. Je mi jasné, že se všem nedá zavděčit, jen jsem to tak cítila a nebyla jsem sama. S otevřením rakve si pořád nejsem jistá, ale asi jsem to měla nechat udělat. Ach jo, to jsou ty události, kdy člověk prostě netuší, co dělat