20 minut je fakt dost málo, i když naše rozloučení na podzim s babi nebylo asi o moc delší. Ale neměla jsem ani pocit, že by to bylo uspěchané. Nechtěli jsme žádného cizího řečníka, tak jsem si vzala proslov na starost já. Obřadník mě poučil, že se mám uklonit rakvi apod., na což jsem se vybodla, vůbec to nesedí k tomu, jaká babi byla a jaká jsme rodina. Taky nám říkal, že se otevírá a zavírá opona, to jsme mu řekli, že nechceme, připadalo nám to nesmyslně teatrální. Chci tím říct, že vše proběhlo přesně tak, jak jsme si řekli, nic nebyl problém.