Nemám hodinky, a většinou chci vědět, kdy to skončí. Já už hrozně dlouho neviděla nic, u čeho bych nečekala na konec. Adamsova rodina nekonečná, Pavel a cikáni dobrý, ale to zas usínala Niki, a 50 odstínů, to jsem vysloveně počítala minuty, kdy to skončí. No a Fantoma opery jsem byla ušetřena, ale prý to bylo taky hrozný. To je souhrn posledních tří měsíců.

Já nevím, já to vždycky nějak pozřu, udělám si na to názor, a rychle pryč. Mě vždycky ruší spousta věcí... že nejde text z hudbou, že má něco blbý dialogy, pořád mi to nějak připomíná práci, snad jedině ten Šporcl s cikánskou kapelou úplně ne, ale tam jsem zas věděla, že pak musím říct něco hezkého Pavlovi, když mi křtil knížku...

Pro mě by bylo ideální mít všude počítač, rovnou si to napsat, a pustit to z hlavy.