Čím víc se mi daří hubnout, tím větší strach mám z jídla. Nějak už v něm nevidím živiny, palivo pro tělo, ale jen samé svinstvo, kalorie a podobné děsy. Maso nejím dlouhodobě, před půl rokem jsem začala vysazovat vejce a vše mléčné, teď i lepek. Vesměs jím převážně ovoce a zeleninu, šťávy a saláty. Ale už i to mi poslední dobou zvedá žaludek.
A co je horší, pořád nejsem schopná na sobě vidět a docenit výsledky. Patnáct kilo mám pryč a stejně mi přijde, že vypadám pořád hrozně (a ptám se sama sebe, jak strašně jsem v tom případě asi musela vypadat předtím), místo abych si řekla že jsem dobrá, když jsem to dotáhla tak daleko. Spíš mám tendence naopak ještě posouvat svůj cíl dál a dál a být na sebe tvrdá a nekompromisní.
Omlouvám se za výlev, ale nějak to na mě poslední dny doléhá. Jak pokračovat, hubnout dál, ale přitom být zdravá a v pohodě? Vím že tohle uvažování je špatně, ale bojím se, že když začnu zase (normálně) jíst, kila budou zpět a půlroční snaha v tahu. Co dělat?