A., člověče, to, co popisuješ, mi připadá jako psychické týrání.
A považuji to za nejhorší možnou reakci - dítě ujelo v afektu, to nepovažuji za překročení hranic ve vztahu, ale prostě za rozjívenost a nedostatek ovládání. (Alespoň z toho, co zakladatelka popsala.)

Já bych mu prostě pokrátila kapesné, aby se finančně (byť symbolicky) podílel na náhradě.
Případně bych mu odepřela koupi něčeho, co si přál, aby pochopil, že ty peníze se teď musí investovat do nové elektroniky za tu, kterou zničil (i kdybych měla peněz dost, jen z principu).
Nějaké další deptání podle mě není třeba, jedenáctileté dítě není hloupé, aby nechápalo, co se stalo.