Nevím, co ti napíší ostatní, ale mně se syn, tak jak to popisuješ, jeví úplně v pořádku.
Je mu deset. Učí se, plní povinnosti, i když doma s dostrkáváním, což je běžný postup. Chodí do hudebky, doma necvičí, to je taky obvyklé, můžeš mu uložit, že bude denně dvacet minut hrát, to bych udělala já, ale je to zase s tím, že na to musíš denně dohlédnout.
Zapojení do domácnosti je určitě v pořádku, ale nepřežeň to na druhou stranu, podíl povinností by měl být adekvátní jeho věku. Čili třeba denně vyskládat myčku, vynést koš, jednou týdně utření prachu a vyluxování v dětském pokoji? Něco na to brdo.
A jinak ti ze svojí zkušenosti můžu jen poradit, abyste ho nechali být. Pokud je hodný, učí se a plní svoje povinnosti, je to vzorné dítě, nechte ho dýchat a trávit volný čas tak, aby se cítil dobře, když do něj budete pořád dělat, vášnivý zájem o cokoliv v něm stejně neprobudíte, jen vás začne mít plné zuby. A bude se vám tak nebo onak vyhýbat, já jsem dětství v takové vnitřní emigraci prožila.
Když ho necháte být, nejspíš časem k nějaké vyhraněnější orientaci dospěje sám, ale klidně to může být za pět let nebo později.
Nabídnout knížku, trochu popostrčit, dohlédnout na plnění povinností, ale jinak ho nechte dumat a snít a nezlobte se na něj kvůli tomu, že není úplně takový, jak by vám připadalo ideální, chcete po něm opravdu hodně.