Souhlasím s Martinou - pro děti, když byly takto malé, ale i doposud jsou s tatínkem nejcennější chvilky, když de-fakto nedělají "NIC".
Jejich "NIC" bylo a někdy i dosud je večerní čtení (tatínek jej prokládá vtipy, byl ochoten s nimi při tom zalézt pod deku... takže to bylo pro ně daleko zábavnější než se mnou). Sebere je a jdou za město dělat ohníček, opečou kus chleba, jablko. Při tom si tam postaví z větví domeček, mají svoje tajná místa, kam já nesmím , povídají si.

Kolo, brusle, lyže atd. to většinou děláme všichni a tátu si při tom zdaleka tolik neužívají.