Dneska by to bylo tak, že Evrist se narodil císařem na přání a spál sám ve svém pokoji ve šprušlové postýlce s monitorem dechu, kdežto Jiříček se narodil doma v posteli u rodičů a do 10 let tam s nimi zůstal. Evarist měl 20 odpoledních kroužků, kdežto Jiříček pomáhal matce věšet prádlo, nakupovat a starat se o nemocnou babičku. Z Evarista by vyrostl feťák, zato z Jiříčka ekozemědělec s doktorátem.

Každopádně mi přijde zajímavé, že už od té doby se uvažuje o jedináčcích skoro jako o diagnóze, je na ně zaměřena lupa, jestli jsou vychováváni správně, když se jedná (ó hrůzo!) o lidi bez sourozence.