Přidat odpověď
Tuhle jsme se klábosily s kamarádkou a obě narazily na tentýž problém v komunikaci s partnery: zatímco oni považovali za důležité, že něčeho dosáhli, nás dvě zajímala hlavně cesta k tomu cíli.
Konkrétně: manžel se měl zúčastnit odpolední školní akce se synem. Slíbil, že přijde dřív z práce (je OSVČ), což se ale nestalo a domů i na akci dorazil později. Já mu vyčetla, že zklamal syna, on mě uzemnil, že je přece důležité, že vůbec dorazil.
Kamarádka je rozvedená, její děti jezdí pravidelně k tatínkovi, ale nudí se tam, on si jich moc nevšímá. Když mu to vyčetla, tak na ni vyjel, že je přece důležité, že si je bere - jsou totiž otcové, kteří si děti na víkendy vůbec neberou.
Podobných příkladů je víc, tohle jsou jen dva aktuální.
Máte to taky tak? Jde o klasický střet Marse s Venuší nebo to jen my dvě jsme takové "cimprlich", jak jsme byly nazvány?
Předchozí