Kresebný testy jsou vypovídající mnohem víc, než si většina lidí připouští. Posuzování kresby u zápisů bývá hodně letmá záležitost, bere se jako střípek do mozaiky celkovýho projevu.
Je to jak píše Delete a hraje tam i roli momentální stav posuzovanýho. Kresba je návod, čeho si všímat dál, na co se zeptat, co si prověřit - ne verdikt.
Například chybějící krk lze vysvětlit jako horší zvládání emocí - nepropojení hlavy a těla (ve smyslu myšlení, emocí a konání). Pokud dítě kresbu odmítne, řekne toho o sobě taky dost. Bezmála jde o způsob, jak ji odmítne, práskne tím na sebe, jak umí komuikovat. Podle stejnýho vzorce může později reagovat i ve škole, ale taky nemusí, protože před zápisem ho mohla maminka například sejmout za to, že skáče do kaluže a pak dítě u zápisu například řeší svůj konflikt s maminkou - vybije si ho. V kresbě bývá rozkrytý i temperament- síla přítlaku, taky sebevědomí - umístění kresby v prostoru, ale taky to chování u kresby - upřednostňování detailu nebo celku...jen to nefunguje tak, že 1x něco dítě nakreslí člověku, který ho nezná, neví, co se např. včera stalo a z toho se udělají definitivní závěry. Vůbec nejde o to, že na autobusy nejsou psychologický tabulky. A nejde ani o to, jestli je kresba hezká.