Kdyby mi známost mého dítěte poslala email, že mě zve na svoji promoci, potěšilo by mě to, odepsala bych, že ráda přijdu, popř. se omluvila, kdyby to z nějakého důvodu nebylo možné.
Asi by mi nebylo jasné, na co přesně mě zve, ale to bych snadno a rychle vyzvěděla na potomkovi.
Kdyby mi snad -teoreticky- zaslal/a něco tak hulvátského, že by mi nešlo to přejít, tak si to vyjasním hned osobně a stejnou formou.
Urážet se, že mě někdo, kdo to ani náhodou nemá povinně, pozve na promoci, je chování kořena, ať už email znamená něco nebo nic.