Kreaty, to by bylo smutný
.
Já myslím, že do vztahů by měl člověk jít s tím nejlepším úmyslem a dokonce i s vírou, že to bude napořád nebo aspoň nadlouho. A dát do toho dost.
Že to občas nevyjde, to je jiná věc...ale vdávat/ženit se s tím, že to stejnak nevyjde, že se nebudu citově angažovat? To mi přijde jako vytahovat kalhoty daleko před brodem.
A když to pak opravdu třeba nevyjde, nezatrpknout, protože láska existuje
a pokud jí člověk umí dát sobě a druhým, taky ji dostává zpět ještě ve větší míře (i když někdy odjinud, než by si představoval).
Má to cenu, má.