Nikoho jsem neodkopla, ani jsem nebyla odkopnuta, vztah s expřítelem tak nějak vyšuměl, nebyli jsme pro sebe ti praví. Už jsem ho potom nikdy neviděla (tedy zahlédla jsem ho, ale nebavili jsme se spolu). Byl z jiného města, po studiích se tam vrátil, já na něj víceméně zapomněla. Po dlouhé době jsem si ho vygůglila (on má docela specifické příjmení, takže to zase nebylo až tak těžké) a zjistila, že je asi těžce ve vatě, protože sídlo, které si postavil v malé vísce na Vysočině je skutečně "velkolepé" (uklízet bych ho teda snad ani nechtěla). Tak jsem se jenom zasnila, jaké by to bylo, kdybych zůstala s tímto mužem, že bych na tom byla asi finančně o hodně líp než jsem s mým mužem, ale zase bych se asi unudila k smrti, protože ten ex je děsný workoholik v oboru, o kterém nemám ani páru a ani mě nebaví. Byla by ze mně zelená vdova kdesi v malebné "řitce". Takže jsem mu nepřála a ani mu nepřeji pokání v klášteře, je mě vcelku jedno, jak se má, ale samozřejmě bych chtěla ho jednou potkat (když mně to bude ale opravdu DĚSNĚ SLUŠET, aby litoval, jakou krásku přde bezmála 20 lety nechal ).