Rozhodně trvám na tom, aby do smrti litoval, že byl tak "nevhodný", že jsem ho odkopla :-D

A teď vážněji. Potěší mne, když potkám své někdejší "lásky" a zjistím, že jsou to stále přitažliví chlapi, ale že už mezi námi není žádné extrémní jiskření.

Prostě jsou z milenců a milenek (já milenka) - něco jako kamarádi.

Potěší mne, že jsou v pohodě, že jsem se nespletla (jakože nezahodila) a ano, jsem i ješitná, když mi dají najevo, že mi to sluší, nebo ... že si to pamatují, je mi to příjemné.

Ale prostě minulost, vzpomínka.

Životní osudy mého bývalého muže mne velmi mrzí. Poměrně brzo mi došlo, že pro sebe nejsme vhodní partneři. Milovala jsem ho. A měla jsem ho i ráda. Mám ho ráda dosud. Jen už to není ten stejný člověk. Přesto bych mu přála vše nejlepší. A je ho škoda. Velmi pěkný chlap a hodný člověk. Jen nezkrotil své démony.