někomu to vyhovuje, někomu ne, já jsme neměla s biflováním problém, můj nejstarší kluk s biflováním problém měl, nenaučil se tak nic, získal odpor k matematice, strach z chyby, kdoví, jestli jeho pomalé tempo není taky jen důsledkem biflování, prootže až do násobilky na tom tak zle nebyl
mladší syn uměl počítat násobení mnohem dřív, než došli k násobilce a všechny učitelky mi svorně tvrdily, že to umět prostě musí a bez toho neumí matematiku, já jsem jim tvrdila, že on umí počítat, takže umí matematiku a nepotřebuje k tomu znát zpaměti násobilku, že důležitější je orientace v číslech, v početních operacích, představa čísel
potvrdili mi to na škole, kam pak odešel a je to přesně to, co říká profesor Hejný,
nejmladší se teĎ učí násobilku a já jsem z toho trochu zoufalá, prootže on odhaduje, který asi násobek je 7x4, on si to neumí spočítat rychle, když vyjmenovává násobky, tak nezastaví u 7x, ale dojede až do 40, protože vlastně neví, jak na to, on ví, že je to víc než 20, skoro 30, to jo, ale klidně řekne 27, protože to je taky nějaký násobek tam někde, a že se spletl jen o jedničku
z matematiky má jedničku, odhaduje ty násobky rychle a většinou správně, ale kdo umí počítat? on rozhodně ne a tímto způsobem se dojde přesně k tomu, že jakmile začnou dělat třeba geometrii a týden se a násobilku nepodívá, tak ji nebude umět, po prázdninách ji nebude umět, zato ten, kdo se orientuje v číslech, tomu nějaký prázdniny z hlavy nic neodnesou