šok je v této chvíli asi normální reakce, dej tomu čas a uvidíš, jak to budeš vidět a cítit za pár dní. Já se narodila mým rodičům, když jim bylo 41(tátovi) a skoro 44(mamce), byl to pozdní "omyl" , byli přesvědčení, že už je mamka v přechodu a proto nemá MS . Nezvažovali tedy ukončení těhotenství(bylo už navíc pozdě, přišli na to až hodně v druhé polovině těhu), ale nakonec jsem to byla já jediná, kdo se o mého tátu staral posledních pět let, kdy už to sám nezvládal . Nikdy jsem neslyšela na rozdíl od Delete stesky, že se bojí, že mne nedovede k dospělosti, měli jsme celý můj život nádherný vztah plný lásky, respektu a úcty z obou stran, byl ten, komu jsem mohla říct vše upřímně, tak, jak jsem to cítila a poradit se na životních křižovatkách. Táta mne dovedl až na práh čtyřicítky a dokonce si i rok užil našeho posledníčka, který nám byl dán ze samého nebe po úmrtí našich dvojčátek(dodnes si myslíme, že nám ho přes všechny komplikace a trable poslali oni dva ). Dnes mi táhne 42 a děti 19 , 14 a skoro 3 nám dělají jen samou radost. Řešíme školku, výběr střední školy a maturitu v jednom a je to nádherné! Držím palce, ať vše dopadne jak nejlíp může!