Taky tak - občas mi někdo přinesl věci pro děti - když byly menší. doufám, že jsme nevypadali jako chudáci, ale na druhou stranu jsem to brala tak, že oni to nemají komu dát a přijde jim, že by to moje děti unosily. A ještě se mi za to dárci omlouvali. Mně to nevadilo - co ušetřím na hadrech - buď peníze a nebo i čas při shánění, můžu investovat jinde. Děkovala jsem vždy.
A když dávám věci já sama teď dál, tak mi ještě nikdo nevynadal. Teda - to by si pak vyslechl. Ale nikomu nic nedávám jen tak, prostě se zeptám, jestli je zájem a buď je a pak dám a nebo není a pak to neřeším.