Přidat odpověď
Zažila jsem velkou školu na vlastní kůži a upřímně teď závidím dceři že navštěvuje malotřídní vesnickou školu, kam chodí dohromady 35 dětí do 2 tříd (1. - 5. ročník) - individuální přístup, je to méně anonymní spíš rodinné prostředí. Různých olympiád se účastní děti též, máme tu různé kroužky doslova za hubičku. Když je třeba v zimě tělocvik tak se děti nenudí v tělocvičně, ale jdou sáňkovat, děti navštěvují nebo se přímo účastní různýcvh obecních akcí (všechny děti i ty s určitými problémy mají svých 5 minut slávy) slaví se Den země, vynáší Morena, na čarodějnice si opékají buřty před školou. Když mají starší přírodopis tak kromu tupého čučení do učebnic jdou navštívit místní hospodáře a podívat se na živá zvířata, květiny apod. Co se týče vybavení tak interaktivní tabuli notebook apod. má každá třída a vzhledem k rodinnému prostředí nemá učitelka problém je žákům zapůjčit aby si o přestávce mohli třeba pustit písničky na you tube. Jo vybavení šaten je možná zastaralé, ale dětem je to upřímně fuk. O velké přestávce se chodí buď ven, nebo si děti můžou zahrát v tělocvičně vybíjenou apod. Učitelka všechny rodiče moc dobře zná, kolikrát to jsou její bývalí žáci. Konzultační hodiny u nás prakticky neexistují, stačí zajít po vyučování do školy a pokud tam učitelka je tak s ní můžu konzultovat. Prvňáci mají tu výhodu že do školy dochází už ze školky třeba na focení, divadlo apod. takže nejdou do úplně cizího prostředí a navíc 95 % dětí se jednoduše zná, tím pádem šikana tu prakticky neexistuje..... když si vzpomenu na dobu před x lety a na mega školu - závidím dceři tuhle malou vesnickou školičku a rozhodně se netěším na dobu kdy ji bude muset opustit a jít do 6. třídy někam do města...
Předchozí