Tak tohle dělal syn ještě nedávno....v pokojíčku si sám nehraje vlastně ani teď, nebo jen chvilku, má ho nahoře v patře a nechce být sám....takže vegetuje v obýváku vlastně celý den, já jsem třeba vedle v kuchyni...a pořád slyším - podívej, hele, koukni...jenom na chviličkuuuu
, tak občas kouknu, on je spokojený, ale musí vidět, že jsem se opravdu podívala a ne, že to jenom říkám a ve skutečnosti se vůbec nekoukám....no a co zabírá nejvíc, když potřebuju něco udělat, tak to je vzít ho k tomu taky...už jako malinký dostal do ruky utěrku a třeba plastovou misku, nebo něco nerozbitného a ať si utírá...byl spokojený, že je se mnou a ještě mi občas i pomohl
...při uklízení dostal do ruky prachovku a šmejdil v dolních policích, u toho jsme si povídali, dělali blbiny...už jsem si zvykla na to, že mám veeelmi kontaktní dítě, které prostě nebude nikde zalezlé si samo hrát, ale všechno potřebuje s námi sdílet...s věkem je to trochu lepší, když byl malý, bylo to náročnější...