" Muze nasledovat sprajc vuci vsem Vietnamcum sveta.
Dite to klidne v tehle podobe bude vnimat natolik vyostrene, ze matka uprednostnuje zajmy jakesi mensiny na jeho ukor.
Mnohem lepsi je rict, ze tohle se mi tedy nelibi a vecer to prodebatujeme, proc. V mezicase vychladnout. Nasilim a tresty se proti tomu bojovat neda."

- já s tím mám právě osobní zkušenost. Na 1. st. ZŠ jsem jedné spolužačce v afektu v hádce řekla "kr.vo". To se tehdy u nás stávalo běžně, že se děti o přestávce nepohodli a počastovali se vulgarismem. Ale ona to šla okamžitě žalovat učitelce. Byl z toho příšerný kravál, snad půlku vyučovací hodiny ze mě dělala učitelka největšího vyvrhele, musela jsem se spolužačce obřadně přede všemi omluvit.
Učitelka to zavolala mámě, takže když přišla máma domů, byl kravál nanovo a musela jsem jako omluvu spolužačce koupit za vlastní peníze čokoládu.
Celou dobu školní docházky jsem tu spolužačku nesnášela a i dnes když ji potkám, prostě i po těch letech ji nevidím ráda.
Je tedy také fakt, že později (ještě ve škole)na mě udělala docela hnusný a průhledný podraz - a učitelka to neřešila, i když o tom věděla...
Podotýkám, že jinak jsem byla tichá zakřiknutá holčička, která od té doby asi pět let žádný vulgarismus nepoužila.