Grainne, utrousit něco takového mé dítě, opravdu bych byla ostrá. A je mi jedno, jestli to vnímáš jako povýšenost.
Samozřejmě záleží na věku. Ale v tom věku, který jsem uvažovala, by mé děti už velmi dobře věděly, PROČ mě to vytočilo, čili vysvětlování (které bych poskytla menšímu dítěti - krátké vysvětlení, jednoduchá vazba na nějakou situaci, kterou zná) už by bylo zbytečné.

Nejsem typ, co by pořádal půlhodinové přednášky a mytí hlavy, ale nadskočila bych zostra.

Vašim obavám do jisté míry rozumím, ale myslím si, že někdy je třeba být důrazná. Jistě existují skutky, které byste u svých dětí nepřešly jenom tak, aby náhodou na něco nezanevřely. Pro mě u dítěte které už chápe nevhodnost takové nadávky i v souvislosti - čili nejen že se to neříká, ale i proč se to neříká - je tohle něco, co nepřejdu.

Nehodlám vychovávat cizí děti, natož zbytek národa, ale věřím, že za výchovu vlastních dětí zodpovědná jsem - a dokonce je znám natolik, že se cítím jakž takž kompetentní dohlédnout důsledky svých výchovných postupů. Mně zase připadá poněkud mentorský váš postoj, jako byste vy lépe věděly, co si moje děti z něčeho odnesou.