Současná doktorka mých dětí mě vede k tomu, abych dětem v preferencích naslouchala, všímala si různých (např. kožních) reakcí a např. nervala jim mlíko hlava nehlava.

Jedno dítě je jedlík, druhé je třeba povzbuzovat, protože je na to jídlo tak trochu líný, nebo má spoustu jiných věcí na práci, než jíst. Točit pár jídel dokola odmítám, dětem se chutě vyvíjejí a mění, takže nechceš, nejez, je tu alternativa, ale jídlo z jídelníčku vyřazovat nebudu.

Jediné co fakt nesnesu jsou blbé řeči o jídle. Nestrpěla bych, aby se u stolu o něčem říkalo, že je to obecně hnusné, fuj, apod.