Lenko, upřímnou soustrast .
Dobrá a milovaná maminka bude hodně chybět každému , a měsíc je hrozně hrozně krátká doba...možná člověku teprve začíná docházet, že je to definitivní .
Já ještě dodám k tomu, co psaly jiné, že jsem mamku "vídala" v jiných ženách - v těch podobně oblečených, s podobnými vlasy, gesty, chůzí...než jsem si uvědomila, že to nemůže být ona, a to zklamání bylo velké.

A ještě jedna věc, kterou si při ztrátě blízkého uvědomuju já sama - že smrtí nic nekončí, že umírá jen tělo, ale ne podstata toho člověka...a že ani láska nekončí, že prostoupí vše, i "vzdálenost" - obousměrně .
Navíc vidím, jak moji rodiče a prarodiče žijí dál v nás a našich dětech...genetická informace a vlastně i výchova a vzpomínky se nikdy neztratí...je naší součástí.
A taky jsem si uvědomila, že po nějaké (přiměřené) době je dobré už "nezatěžovat" ztraceného člověka lítostí a smutkem...ale nahradit to jen tou láskou a hezkými vzpomínkami - zapálím svíčičku s modlitbičkou, vzpomenu s si i s poděkováním a s láskou....často.
I ten smutek občas na chvíli probleskne, ale to je asi normální i po čase, když má člověk někoho hodně moc rád.
Navíc slyším mamčina slova v mých větách pronášených třeba k našim dětem .

Období, kdy člověk truchlí, se urychlit asi moc nedá, je to individuální, proběhnou většinou všechny jeho fáze, než přijde smíření a klid...přeju, aby to bylo co nejsnesitelnější.