tak pokud to vnímáš podobně jako já...

Tak s tebou budou pořád.

Kdykoliv zadělávám těsto, tak vidím babičku, vím, co mi radila, co by mi řekla.


Kdykoliv škrábu zeleninu na bramboračku, vzpomenu si na dědu, - co se mne ptal, jak to dělám, že mám to jako polévku s hezkou barvou, protože, když do malého kastrůlku dá rozpůlený celer, 5 mrkví a 5 brambor, má to kyselý :D

Kastrůlek do 1,5 litru vody.

Dávám dětem banány - dával jim je děda, suším rohlíky na strouhanku, to dělala babička.. , že oloupala sůl a mák,

Meloun miminům cpal strejda.. a nadšeně sáli šťávu.. a nezabilo je to.

Atd.

To se nějak zadře. Jsem za to ráda. Opravdu není den, kdybych si nevzpomněla...


Ale jak jsem psala. Rodiče mám a doufám, že ještě mít budu pár let. Jsou mladí... A bylo by zle, kdyby se něco stalo.