Některé kontakty vyšuměly, jiné zůstaly, další jsem navázala.
Nedělám z toho tragédii, tak to v životě chodí ...
Kamarád(k)y ze studentských dob taky už nevídám.
Ale v každém životním období jsem "nabalila" nějaké přátele, s kterými je to hlubší a budeme se chtít vídat stále.
S partnerem se situace změnila tak, že jsme teď mnohem víc přátelé a rodiče, než milenci a to je dobře.
A v rodině jsem s příchodem dětí získala narozením dětí kvalitativně zcela jiné postavení. Už nepatřím mezi skupinu "potomků", ale naopak rodičovstva, dospělých.
Tož tak. Života běh.

A abych nezapoměla: Tobě také pěkný den, Věrko!